Nůž – nejlepší přítel člověka

Neexistuje nikdo, kdo by neznal nůž. Jedná se o nejuniverzálnější a nejvíce používaný nástroj vůbec. Nože provází lidstvo již od samotného počátku a za dobu trvání naší existence prošly pozoruhodným vývojem. V současnosti můžete různé zástupce tohoto nástroje najít nejenom v kuchyních, ale také ve službách armády, v historických bitvách nebo v bojových sportech. Jak ale vznikl? Na jaké typy nožů můžete narazit? A jakou péči nůž vlastně vyžaduje?

Krátce k historii

První předchůdci nožů se objevili přibližně v paleolitu. Tehdy se jednalo o pazourkové úlomky, které byly v pozdějších letech doplněné dřevěnou nebo kostěnou rukojetí. Tento primitivní nástroj však nebyl příliš účinný a měl krátkou životnost. Postupem času se lidstvo naučilo zpracovávat kovy, tudíž se objevily nože vyrobené z mědi či bronzu. Měď se sice dobře kovala, avšak byla velice měkká. Během doby železné tak měď a bronz zcela nahradila ocel. Byla totiž velmi odolná a nože z ní vyrobené se daly snadno brousit. Popularita ocelových nožů vydržela i do středověku, kdy lidem sloužily k přípravě jídla i samotnému stolování. Nezbytnými pomocníky se staly také při lovu nebo k řezbářským pracím. V neposlední řadě se lidé noži vyzbrojovali – zde už nůž dostává funkci smrtícího nástroje použitelného jak k sebeobraně, tak k útoku.

Nůž a jeho všestranné využití

Existuje velké množství nožů, které se dělí podle svého využití. V zásadě je rozlišujeme na dva hlavní typy – kapesní nože (zavírací) a nože s fixní (pevnou) čepelí. Asi nejběžnějším, který všichni každodenně používáme, je kuchyňský nůž. Setkat se můžete s mnoha velikostmi i tvary, z nichž každý má své specifické uplatnění a značně usnadňuje dělení surovin na přípravu pokrmů. Pro snadné přežití kdekoliv byly vyvinuty tábornické, lovecké a zavírací nože. Pokud rádi vyrážíte na cesty, určitě se Vám bude hodit multifunkční nůž, který v sobě kombinuje hned několik praktických nástrojů. Svoje zastoupení zde mají i bojové (útočné) nože. Mezi nejznámější bojové a užitné nože patří karambity, které se vyznačují zahnutou čepelí pro efektivní řez.

Druhy výbrusů

Nože se vzájemně liší také typem výbrusu ostří. Základních výbrusů je celkem šest. Dutý výbrus je souměrné ostří, které vytváří velmi ostré hrany. Je náchylnější k poškození, protože je tenké. Příkladem mohou být břitvy. Hodí se pro řezání poddajnějších materiálů. Plochý výbrus se zužuje po celé délce ostří z obou stran. Používá se zejména u nožů do kuchyně. Tyto nože jsou velmi ostré, avšak musí se často brousit. Šavlový výbrus má zhruba ve své polovině zkosenou plochu. Ostrost je tedy trvanlivější, avšak hůře se s ním řeže. Sekáčový výbrus je zkosený pouze na jedné straně a vidět ho můžete zejména u japonských kuchyňských nožů. Je velmi ostrý a hodí se k řezání i sekání. Předposledním typem je dvojitý kuželovitý výbrus, který je velmi podobný šavlovému, avšak úhel ostří je pod tupějším úhlem. Tento typ nože není tolik ostrý, zato je však odolný. Poslední, konvexní výbrus, má postupně se zužující ostří. Vyniká výbornou ostrostí a dlouhou trvanlivostí, avšak je náročný na broušení.

Nepřekonatelný damašek

Krása mramorované čepele, která se snoubí s vysokou kvalitou, to jsou nože z damaškové oceli. Název této oceli dalo syrské město Damašek, přes které se kdysi materiál dovážel. Je zajímavé, že původní metoda výroby tohoto kovu není vlastně vůbec známa. To, co tedy známe dnes, je tak napodobeninou dávno vymizelého umění. A jak se vyrábí? Pomocí kovářského svařování se překládají a svařují dva druhy oceli. Výsledkem je čepel s jemnou a pravidelnou strukturou s rozličnými tvary kresby damaškového vzoru. Jakmile dojde ke skování dvou ocelí rozdílných vlastností, nůž získá přednosti obou materiálů – nejenom kýženou tvrdost tvrdší složky čepele, která by byla sama o sobě křehká. V kombinaci s měkčí složkou se však lámat nebude – spojením získává houževnatost v ohybu a delší životnost. A právě tyto vlastnosti, kromě unikátního vzhledu, dělají z damaškových nožů tolik žádané zboží.

Údržba nožů

Pokud nože nemáte pouze na výstavu, ale zároveň je používáte, je nutné o ně správně pečovat. Samotná údržba se liší podle toho, jaký typ nože vlastníte. Základem je vyčištění od veškerých nečistot. U nožů s fixním ostřím se jedná o mnohem jednodušší proces než u zavíracích nožů. Zejména kapesní nože je tak nutné pečlivě kontrolovat a špínu vyčistit ze všech přístupných štěrbin. Použít můžete mosazný drát nebo jemný kartáček. Čepel poté osušte, a pokud se nejedná o nerez, namažte jí olejem na zbraně nebo jiným mazivem určeným pro péči o nože.

Správný způsob ostření

Broušení je základní součást údržby každého nože. Broušením se zvyšuje ostrost čepele, čímž se ale nůž opotřebovává – a zkracuje se jeho životnost. Proto je nutné broušení provádět správně. Na většinu čepelí postačí brusný kámen, využít můžete i materiály jako je přírodní břidlice či přírodní kámen. Ocílkou čepel nenabrousíte, pouze ostří vyhladíte. Její použití je tedy vhodné jen pro jemné dobroušení. Důkladnému naostření se po nějakém čase používání nevyhnete. Existují také speciální sady ostřičů, které vám umožní dodržet přesný úhel při broušení.

Jak nejlépe postupovat při tradičním broušení na kameni? Prvním krokem je nechat kámen nasát vodu do pórů. Vlhkost kamene je třeba udržovat po celý proces broušení. Poté stačí táhnout ostřím proti brousku, jako byste chtěli z jeho povrchu odkrojit tenký plátek. Dle druhu výbrusu je případně tento krok nutné opakovat i z druhé strany čepele. Nezapomínejte udržovat stejný úhel broušení z obou stran. Zde platí, že čím ostřejší úhel, tím ostřejší nůž.

Jak nože skladovat?

I když je každý typ nože jiný, když přijde na skladování, platí velmi podobná pravidla. Správné uložení je totiž klíčové, jestliže je chcete uchránit před poškozením, případně předejít zranění. Co se týká kuchyňských nožů, zapomeňte na hromadnou přihrádku. Nože se totiž při každé manipulaci se šuplíkem vzájemně otloukají a trpí tím, nadto se také tupí jejich ostří. Mnohem lepší volbou je stojan na nože ze dřeva.

U ostatních typů nožů je nejlepší možností skladování v ochranném pouzdře či pochvě. Nemůže tak přijít k úhoně a je to vhodné i s ohledem na bezpečnost při manipulaci nebo transportu. Nůž v pouzdře vás totiž nemůže pořezat. Ať už se však rozhodnete nůž skladovat jakkoliv, rozhodně by neměl zůstávat ve vlhkém prostředí nebo v bezprostředním kontaktu s vodou. I kdyby byl nůž z nerezu, vlhkostí může trpět i jeho střenka. Jestliže je nůž potřeba umýt, tak ho myjte zásadně v ruce a poté jej osušte a nechte zcela oschnout. Myčka nádobí jako prostředek pro mytí nožů je absolutně nevhodná. Chemické složení mycího koktejlu v kombinaci s vysokou teplotou může váš krásný nůž nenávratně poškodit.