O historii dopravního značení aneb Jak značky vypadaly v minulosti
Dopravní značky jsou nedílnou součástí provozu. Nadáváme na ně, protože se to jimi v okolí silnic jenom hemží, ale přesto si bez nich nedokážeme představit bezpečnou jízdu. Raději ani nemysleme na chaos, který by nastal, kdyby se značení zčistajasna vypařilo. Naopak buďme vděční za to, že se u nás nejezdí jako v Indii – kde na silnicích denně zahyne téměř čtyři sta lidí.
Jak a kdy to začalo?
Ačkoliv se počátky českého motorismu datují od konce 19. století, první dopravní značení upozorňující účastníky provozu na potenciální rizika bylo u silic rozmístěno až o několik desítek let později. Přesněji na přelomu prvního a druhého desetiletí 20. století. K prvním značkám patřila výstraha upozorňující na železniční přejezdy a nebezpečná místa.
První výstražně dopravní značky byly pouze čtyři. Měly kruhový tvar a varovaly před zatáčkou, křižovatkou, přejezdem přes koleje a stružkou. O něco později k nim přibylo další značení – například „uzavřená silnice“, „most“ nebo „celní úřad“. A nechyběly ani značky s nejvyšší povolenou rychlostí – začaly se používat ještě před první světovou válkou.
Vzhled dopravního značení doznal změn
Současná podoba dopravního značení je výsledkem mnoha průběžných změn. Například původní výstražné značky (křižovatka, serpentina, chráněný a nechráněný přejezd dráhy, rigol) by dnešní řidiči nepoznali – jednalo se o bílé symboly na modrém podkladě trojúhelníkového tvaru. O rozšíření dopravního značení se na přelomu 20. a 30. let postaral tehdejší Autoklub Republiky Československé. Jednal na základě dohody s ministerstvem veřejných prací, které spolku povolilo, aby si na značky umístil vlastní reklamu.
Činnost československého autoklubu byla záslužná. Jeho členové během necelých tří let namontovali více než čtrnáct tisíc značek.
Jak ke značení přistupovali zákonodárci?
Než dopravní značky přijala za své platná legislativa, trvalo poměrně dlouho. Poslanci značení ošetřily až v roce 1935, kdy byl přijat zákon č. 85 O jízdě motorovými prostředky. V první vlně bylo zavedeno pouze šest druhů značek – v podstatě identických s těmi, které rozmísťoval autoklub.
Další dopravní značení přibylo o tři roky později. Oficiálně se zavedly tři skupiny značek – 19 druhů zákazových a příkazových, 11 druhů výstražných a 12 druhů všeobecných informativních. Než byly zavedeny, začala okupace. S ní přišly velké změny – nová barevná podoba značení (namísto modrého podkladu se začalo používat bílé pozadí s červeným orámováním) a mimo jiné i změna provozu na pravostranný.
Po válce se podoba značek nijak významně nezměnila. Postupně jen přibyly další druhy, což se ostatně děje dodnes. Některé dopravní značení je navíc doplněno o určité prvky – například parkovací zábrany apod.
K novějším přírůstkům patří značení upozorňující na zpomalující prahy (dopravní značka A 7b s názvem „Zpomalovací práh“ – nahradila kombinaci značky „Příčný práh“ a dodatkové tabulky) nebo značky z roku 2016 – „Zákaz vjezdu osobních přepravníků“ a „Zóna pro cyklisty“.
Zdroje / foto: úvodní: Jan Polák – Vlastní dílo, první: Mediatus – Vlastní dílo, druhá: MartinMart – Vlastní dílo.
